Aktualita

"Za základ měření času považujeme den neboli jedno otočení Země kolem její osy. Při tomto otáčení Země postupně nastavuje každou svou část směrem ke Slunci, zatímco protilehlá část zemské koule se ocitá v zastínění a tedy ve tmě. Z toho vyplývá, že ve stejném okamžiku lze na různých místech zeměkoule, vzdálených od sebe směrem východním nebo západním, stanovit rozdílný čas.

Protože den je poměrně dlouhou jednotkou času, dělíme ho na 24 hodin, přičemž každá hodina odpovídá otočení zeměkoule o patnáct stupňů neboli patnáct zemských poledníků (360° děleno 24 hodinami). Co je to poledník, lze poměrně snadno vysvětlit na jablku. Předpokládejme, že osa jablka prochází jeho jaderníkem, takže otáčení Země lze znázornit otáčením jablka propíchnutého pletacím drátem jako osou.

Když jablko nakrojíme od pólu k pólu neboli od stopky ke komeníčku, dostaneme poledník a když jablko rozdělíme 24-mi stejně vzdálenými poledníky, pak každé pootočení jablka o jedno pásmo znázorní jednu hodinu.

Poledníkový, nebo správněji pásmový čas byl zaveden poměrně pozdě, až v 19. století, kdy doposud používaná soustava místních časů začala brzdit rozvoj dopravy. Například železnice ve Spojených státech amerických se řídily podle 75-ti různých místních časů, takže bylo pravým uměním zjistit, jak dlouho vlastně vlak pojede.

Po zavedení pásmových časů bylo stanoveno, že každé pásmo bude mít čas poledníku, který prochází jeho středem. Začátek soustavy poledníků tvoří poledník procházející hvězdárnou v Greenwichi (předměstí Londýna) a jeho pásmo se řídí časem světovým, zvaným též západoevropský. Střed druhého pásma, 15. poledník, na východ od Greenwiche (u nás prochází Jindřichovým Hradcem), má časový údaj o 1 hodinu větší než čas světový, říkáme mu středoevropský a značí se SEČ.

Čas moskevský se od světového liší už o 3 hodiny, japonský o 9 hodin. Postupujeme-li od Greenwiche na západ, pásmové časy se zpožďují. Východní státy USA mají čas o 5 hodin zpožděný proti světovému a západní státy USA o osm hodin. Obědváme-li u nás, v Americe se teprve vstává a v Japonsku se již večeří. Velkou výhodou pásmového času je, že celá zeměkoule má tytéž minuty a tytéž vteřiny, neboť pásmové časy se liší jen o celé hodiny. Bylo ovšem nutné upravit čas podle hranic států nebo kontinentů a tak pásma většinou neprocházejí přesně podle daného poledníku.

U nás byl zaveden středoevropský čas 1. října 1891. Dříve jsme se řídili pravým místním časem pražským, který je o 2 minuty a 18 vteřin opožděn oproti středoevropskému."

Takže z toho vidíme, že právě ty 2 minuty 18 vteřin je čas o který se otočí zeměkoule směrem ke slunci z Prahy do Jindřichova Hradce... Pokračování příště.

Zdroj:
KALENDÁŘ aneb kniha o věčnosti a času
Eva Kotulová
Nakladatelství Svoboda, vydání 1., Praha 1978