Slovníček

titan

Titan (Ti, Titanium) je sedmým nejrozšířenějším kovem v zemské kůře. Je relativně tvrdý a má tedy vysokou povrchovou životnost. Je také mimořádně odolný proti korozi, jelikož se vyznačuje vysokou chemickou stálostí a je ...    

RK 1.9.2004

podobné tisknout heslo dotaz info příteli do šuplíku

Titan (Ti, Titanium) je sedmým nejrozšířenějším kovem v zemské kůře. Je relativně tvrdý a má tedy vysokou povrchovou životnost. Je také mimořádně odolný proti korozi, jelikož se vyznačuje vysokou chemickou stálostí a je zcela netečný k působení vody a atmosférických plynů. Excelentní je též pro svou nízkou měrnou hmotnost (4,5 g/cm3), je tedy velmi lehký.

V alespoň malém množství je zastoupen ve většině minerálů. Velké zásoby těchto minerálů se nacházejí v Austrálii, Severní Americe, Skandinávii a Malajsii. Významně je titan obsazen v horninách na Měsíčním povrchu. Horniny, které získala mise Apollo 17 obsahují přibližně 12 % oxidu titanu.

Kovový titan byl po dlouhou dobu velmi vzácným a drahým materiálem. Důvodem byla skutečnost, že běžné hutní metody, které se využívají k výrobě jiných kovů, jsou v případě titanu neúčinné díky ochotě titanu reagovat za zvýšené teploty s kyslíkem, vodíkem, uhlíkem a dusíkem. Pro zajímavost lze uvést, že v 50. a 60. letech 20. století byla výroba kovového titanu soustředěna prakticky pouze do Sovětského svazu. Zde byl postup jeho výroby přísně utajován a titan byl v probíhající studené válce považován za jednu ze základních strategických surovin. Teprve později byl výrobní postup špionážně odhalen a předán do západní Evropy a USA.

Praktické využití čistého titanu vyplývá především z jeho mimořádné chemické odolnosti a malé hustoty. Těžiště jeho využití tedy spočívalo v letectví a kosmonautice, chemickém průmyslu, loďařství a lékařství. Vy se s ním dnes ale nejčastěji setkáte v běžném spotřebním zboží, např. v obrubách brýlí a samozřejmě také v pouzdrech a náramcích hodinek. Jeho rozšíření napomohlo zvýšení úrovně technologického zpracovaní. Dnes je tak možno titan např. také barvit, přičemž výsledkem je třeba čistě bílý kov, světlejší než ocel, žlutý, podobný zlacení či zlatu, nebo třeba černý, podobný ionizovanému povrchu ocelí.